VI. Velká pátrací hra po městě
S tímto průvodcem od historika Jana Schinka se můžete vydat objevovat vše, co zůstalo z renesanční architektury na území města, a dozvědět se mnohé o jejich architektech i stavitelích.
Renesance v Českých Budějovicích Renesance jako nový umělecký proud vznikla v Itálii na počátku 15. století. Termín "renesance" by šel do češtiny přeložit slovy obroda a obrození, nebo také znovuzrození. Centrum se nacházelo ve Florencii, kde skupina kumštýřů architektů a stavitelů usilovala o myšlenkovou a formální obrodu antiky. Obdivovala antickou dokonalost. Časem si vytvořila vlastní styl a na svých stavbách začala používat antické prvky. Zprvu se renesance ? obroda týkala jen architektury, ale následně jako mohutná vlna zasáhla vědu, hospodářství a pohled na život člověka. Postupně renesance dorazila do severozápadní, střední a severní Evropy do poloviny 16. století. V Českých Budějovicích lze vystopovat renesanci kolem roku 1531. V tom čase byla na Piaristickém náměstí postavena městská sýpka (dnes tzv. solnice), kterou někteří badatelé zahrnují do pozdní gotiky, jiní ji zahrnují do kapitoly o renesanci. Přelom také naznačuje stavba Černé věže v letech 1549 až 1577, kdy spodní část věže odpovídá pozdní gotice, ale horní, zejména od ochozu výše, italské renesanci. Přitom v Itálii již renesance končila. Nejprve to byly po roce 1550 jednotlivé stavby, potom přestavby a novostavby po celém městě. Nejvíce na náměstí, kde podle Jakuba Pavla bylo přestavěno 25 gotických domů a 13 domů bylo znovu postaveno v renesančním stylu. Renesance se projevila i v Rožnově, kde štít Lieblova statku je celý renesanční včetně sgrafit. Renesanci přinesli do města stavitelé a zedničtí mistři z Itálie. Možná by se k nám dostala renesance i jinak, ale zaznamenáni jsou po polovině 16. století Italové. Hans Spatz již v roce 1548. Současně nebo později Lorenc Vlach, Vincenz Vogarelli, dále se jmény v češtině Vondra Vlach, Antonín Vlach, František Vlach a kolem 1580 Dominik Cometa. S některými byly problémy. Vondra Vlach zběhl z rozestavěné stavby ve Bzí, Antonín Vlach nechtěl dokončit stavbu v Týně. Přesně se neví, kdo má největší podíl na renesanci v Českých Budějovicích. Nejvíce asi osobnost Vincenze Vogarelliho a Hans Spatz řečený Hons Vlach. Renesance proměnila gotické město tak, že spisovatel a básník Jan Neruda přirovnal v roce 1890 naše město k italské Florencii. Meškal zde a v Praze napsal o tom fejeton. Část z fejetonu Jana Nerudy: "Neznám druhého města v Čechách, které by tak překvapilo jako Budějovice České. Pěkná je starobylá Plzeň, zajímavé jsou pestré Prachatice. Zvláštní průmyslový Liberec, ale Budějovice jsou zcela originální, vzdor smíšenině historické a moderní, nemám pro ně zkrátka jiného jména, než že jsou Florencií mezi venkovskými českými městy. Ne pro půvab okolí, ne pro památky všeho druhu umění, ale pro jistou nepopíratelnou líbeznost svou." Jan Neruda město jistě prošel a shrnul stručně dojem: "Vody a zeleň objímají město jako prsten skvostný." Renesance ve městě byla na rozdíl od předchozí gotiky a následujícího baroka velmi krátká. Vývoj renesance ve městě zastavil vpád vojsk pasovského biskupa Leopolda do Čech a lstí do našeho města v roce 1611. Usadilo se u nás a odtud řídilo rabovací výpravy. Budějovice zchudly (navíc se přestávalo těžit stříbro v Rudolfově) a několik let se jistě utlumila stavební činnosti. V roce 1615 se začal stavět kostel sv. Anny v novém pojetí, což bylo baroko šířící se z Itálie a posléze z Německa. Bitva na Bílé hoře roku 1620 a třicetiletá válka omezily investice. Jedinou pozitivní okolností té doby bylo, že když se válčilo, vyrabovaly se sice domy, někde zapálily, ale vyloženě na kobercové nálety jako bylo kompletní zničení Drážďan, nebyly prostředky. Takže Budějovice přešly do baroka ve slušné goticko renesanční podobě. Utrpěly až při velkém požáru v roce 1641, který však nezpůsobila válka, nýbrž jistý ranhojič v Krajinské ulici.
ČERNÁ VĚŽ
V roce 1549 se začala pro městkou zvonici a strážní věž (ve 20. století Černá věž) hloubit základová jáma pod vedením italského mistra Hanse Spatze, který nechal do země zatlouci masivní dubové piloty s okovanými hroty. Základní kámen byl položen dne 20. června 1550. V roce 1551 se začaly zdít základy. Hans Spatz dostal roku 1555 lukrativní nabídku stavět radnici a staveniště Černé věže opustil. Pokračoval stavitel Lorenz Vlach. Nějak se mu nedařilo, byl odvolán, a od roku 1565 začal stavět věž Vincenc Vogarelli. Není to absolutní, ale od okamžiku, kdy začal stavět, je věž renesanční. Do té doby lze pozorovat na věži ještě gotické prvky. Vincenc Vogarelli dal věži konečnou renesanční podobu. Není vyloučeno, že projekt věže upravil podle svých zkušeností z Itálie a zvýšil oproti plánům radnice (jak naznačili autoři Pavel Koblasa a Daniel Kovář). Podsaditou věž odlehčil ochozem s toskánskými sloupky a renesančními báněmi s lucernami. Když stál v roce 1890 Jan Neruda na náměstí, zaujala ho zřejmě nejvíce renesance Černé věže. Náměstí zase tak úplně renesanční nebylo. Radnice byla barokní, Samson také, katedrála též, rovněž několik barokních nebo i rokokových fasád bylo kolem.
MASNÉ KRÁMY
V roce 1364 nařídil Karel IV. radnici vykázat z náměstí masné a chlebové krámy. Byl toho roku ve městě a viděl, jaký nepořádek na rynku řezníci dělají. Radnice pak nechala postavit velké masné krámy na rohu Krajinské a Hroznové. Jak vypadaly gotické masné krámy se dá jen odhadovat. Kolem roku 1554 byla provedena celková renesanční přestavba gotických masných krámů. Ke střední vysoké lodi se sedlovou střechou přiléhají postranní nižší lodě s pultovými střechami. Průčelí do Krajinské bylo osazeno stupňovitým štítem (asi podobným štítu vzadu, který se zachoval) s namalovanými obrazy vola a lva. V letech 1830 a 1831 bylo hlavní průčelí přestavěno v duchu empíru podle projektu Antonína Krátkého. Ponechal dvojité kamenné ostění vchodu. Pohledově z Krajinské vypadají tedy masné krámy empírově, ale jsou jinak renesanční, předpokládaje, že vnitřní dispozice se nezměnily ? hlavní loď, krámky do Hroznové a z druhé strany přístup na dvorek, kde se porážela menší domácí zvířata. Přestavba na restauraci proběhla v letech 1953 - 1954.
KANOVNICKÁ 2
Dům na protáhlé gotické parcele se štítem do náměstí má domovní číslo v Kanovnické. Renesanční sgrafita v Kanovnické mají letopočet 1568, do náměstí 1565. Letopočet do náměstí byl napsán jako kabalistická hříčka tak, že se četl stejně zepředu i zezadu - 15651 (v současné době je letopočet poškozen). O přestavbě gotického domu ve stylu sgrafitové renesance svědčí nález z opravy v 50. letech 20. století. Tehdy byla odkryta část gotické malby, která představovala biblický výjev - lov na jezeře. Malbu restauroval Alois Terš, ale obraz byl poškozován počasím, proto byla malba tehdy zase omítnuta, aby se zachovala.
RADNICE dvůr
Radnici stavěl v renesančním slohu Ital Hans Spatz v letech 1555 - 1556. V přízemí použil dobré gotické zdivo. V roce 1993 při rekonstrukci radnice byla v průjezdu objevena část gotického okénka s kamenným ostěním zvaným jeptiška. Je dnes osvětleno, jen je třeba se podívat trochu nahoru. Renesanční radnice měla nárožní věž a do náměstí nejméně jeden stupňovitý štít (jako solnice). V 18. století byla radnice přestavěna v barokním stylu a na atiku vyzdviženy tři věže. Později bylo zjištěno, že do Radniční ulice zůstalo renesanční zdivo se sgrafity. Rovněž na nádvoří byla odkryta renesanční výzdoba. Objevil se též poškozený letopočet DLXX, což bylo původně MDLXX, to je 1570. Znamená to, že sgrafita byla na renesanční radnici pořizována později. Pavlač na nádvoří je klasicistní. Na chodbě na pavlači jsou obnoveny další renesanční prvky.
WORTNERŮV DŮM
Původní dva gotické domy, které patřily židovským rodinám v ulici U Černé věže (tenkrát ulice Židovská) byly v letech 1558 - 1559 sjednoceny renesanční přestavbou pravděpodobně za sladovníka Matěje Kelbla. Atika s cimbuřím je po celé délce průčelí. Zakrývá dvě pultové střechy svažující se do středu do příčného okapního žlabu. Výzdoba atiky se nazývá krenelování. To byl ve městě častý renesanční způsob výzdoby, při kterém se měšťanské domy opatřily pevnostními motivy jako věžičky, cimbuří, střílny aj. (v Třeboni dům U Bílého koníčka). V roce 1912 byly klenební segmenty na konzolách připomínající arkády loubí zastavěny komerčními portály a výkladci. Portály byly odstraněny po roce 1988, když dům předtím léta chátral. V letech 1988 až 1993 proběhla rekonstrukce domu, při níž byl zbořen vzadu do Hradební ulice zasahující renesanční dům.
SOLNICE
Solnice na Piaristickém námětí nese letopočet 1531. Byla postavena jako městská sýpka pro skladování obilí (v němčině Kornhaus), později sloužila pro uskladnění nářadí (Zeughaus), nakonci 19. století přechodně pro uskladnění soli (Salzhaus). V čase kolem roku 1531 doznívala ve městě pozdní gotika, nebo spíše končila a nastalo krátké přechodné období, než přišli a přinesli do města renesanci stavitelé z Itálie. Je to nejasné i odborníkům na 16. století, kam zařadit solnici. Jakub Pavel zařadil solnici do slohu renesančního s poznámkou, že představuje přechod z pozdní gotiky do renesance. Podobné stanovisko je možné nalézt i u jiných badatelů. Stupňovitý štít s ozdobnými klíčovými střílnami měla také renesanční radnice z roku 1555, nebo renesanční Kneisslův dům (zbytek ještě má), Ettmayerův dům v Krajinské (zbořen) a další renesanční domy.
RENESANČNÍ DOMY
Renesančních domů a sgrafit je dodnes v historickém jádru řada. Může se dále připomenout Zátkův dům v Krajinské, Kneisslův dům v Kněžské (nejstarší sgrafito ve městě, ne-li v Čechách), dům č. 22 v Hroznové, domy na náměstí U Jezdce sv. Jiří a U Jelena, Lieblův statek v Rožnově aj. Měli jsme i goticko renesanční most z roku 1546 přes Mlýnskou stoku na konci ulice Karla IV. Byl kamenný a měl dva oblouky. Zbytečně byl zbořen v roce 1880.